Teraristická burza HAMM 10.9.2016

Již od té doby, co jsem se začala věnovat teraristice, bylo mým snem se na tuto největší teraristickou burzu na světě podívat. Sen jsem si za pomoci přátel - teraristů, splnila 10.9.2016.

Pár dní před samotnou burzou, jsem věnovala dost času pečlivé přípravě. Jelikož jsem měla na burze domluvená 3 zvířata k vyzvednutí, bylo nutné si vytiskout mapku, zjistit čísla stolů, jména, telefonní čísla ......,  napsat jednoduché věty pro konverzaci, jelikož angličtina a němčina nejsou mojí doménou. 

V pátek 9.9.2016 pozdě večer, bylo vše již připraveno a spolu se třemi kolegy, stejně postiženými koníčkem zvaným teraristika, jsem se vydala na cestu. Jelo se v noci a cesta krásně a v klidu ubíhala po německých dálnicích a již krátce po třetí hodině v noci, jsme byli na parkovišti před halou, ve které se burza koná. Následovalo podřimování až zhruba do sedmé hodiny ranní, kdy jsme sbalili baťůžky a šli jsme si stoupnout do fronty na lístky. Spolu s dalšími českými kolegy, jsme stáli ve frontě mezi prvními a čas velice rychle utíkal, protože bylo o čem povídat. V devět hodin se otevřely pokladny a po koupi lístků, nás ochranka postupně pouštěla před hlavní dveře do vstupní haly, kde jsme museli čekat ještě hodinu. Přesně v deset hodin, se dveře otevřely a my jsme mohli dovnitř.

I přesto, že jsme se do hal dostali mezi prvními, prostor se všude velice rychle zaplnil a za chvíli bylo uvnitř velké množství lidí a samozřejmě také pěkné horko. Utíkala jsem prvně do příslušné haly, kde jsem u jedné chovatelky měla domluvené mládě Strophurus williamsi a která mě jej rezervovala jen do půl jedenácté. Naštěstí německá preciznost je znát a tudíž značení stolů a chovatelů je velice dobré a přehledné, že nebyl problém chovatelku najít a mládě si vyzvednout. Ihned potom jsem šla do jiné haly pro další dvě mláďata, tentokrát Strophurus ciliaris. Také jsem chovatele bez problémů našla a zvířata vyzvedla. Měla jsem splněno a už v tuto chvíli jsem byla spokojená. Byl tedy čas, projít si i ostatní haly a stoly. Není to sice úplně jednoduché, protože ta spousta lidí občas brání se k některým stolům vůbec dostat, ale při troše šikovnosti, se to dá zvládnout. Nakonec jsem se asi úplně náhodou dostala ke stolu, kam zrovna v tu chvíli dávali dvě krabičky s mláďaty Strophurus wellingtonae. Nejspíš si je někdo nevyzvedl a já jsem jim nemohla odolat. V tu chvíli jsem ale už měla opravdu splněno a byla jsem víc než spokojená. Ještě zbývalo shledat se se všemi spolucestujícími, což se také podařilo.

Zpět jsme vyjížděli někdy mezi 13-14hod. a kolem 19.30hod. jsme byli zpátky doma. Zvířátka cestu v pořádku přežila a radost z nich ještě umocnila zážitek z této burzy.