Nephrurus levis levis 

8.12.2018 - těmto stvořením se těžko odolává a tak jsem se rozhodla, že se znovu pokusím o jejich chov a případné rozmnožení. Z Hammu jsem si přivezla dvě mladé samičky, narozené 25.7.2018 a 14.8.2018. Holky mají teď spoustu času, než dospějí a v příštím roce jim ještě pořídím samečka pro sezónu 2020.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

ROK 2014 :

Pořízení předcházelo asi 2-3 měsíce trvající shánění veškerých dostupných informací, pak následovala další ještě složitější fáze a to pokusit se tato stvoření sehnat, samozřejmě v páru. Po několika neúspěšných pokusech a odhodlání jet si pro ně do Hammu, jsem měla štěstí a chovatel v Třebíči měl na prodej mláďata. Pak následoval poslední krok a tím bylo zhotovení terárií. Asi 14 dní před Vánocemi 2014 jsem měla vše nachystáno a 20.12.2014 jsem se vypravila pro gekonky až na Moravu.

Bohužel koncem roku 2016 jsem přišla o samičku. Již v roce 2015 po vykladení svého prvního vajíčka, samička nejevila velký zájem o potravu, ani o další páření a celkově chřadla. Od podzimu 2015 se samička zlepšila, začala opět normálně žrát a přibírat na váze. Na jaře 2016 jsem pozorovala, že samička nosí vajíčka, bohužel se zase to stejné opakovalo, nechtěla žrát a hrozně dlouho trvalo, než vajíčka vykladla. Nakonec se povedlo, vajíčka byla velká a tvrdá. Po kladení vajec by měla samička do sebe "ládovat" potravu. To se bohužel nedělo a samička byla pořád v horším stavu, hodně hubená. Nakonec v prosinci 2016 jsem o ní přišla. 

Sameček je v naprostém pořádku, je aktivní, žravý s pravidelným vyměšováním. Snad se povede mu letos z Hammu přivézt novou samičku.

Samečka jsem 5.8.2017 prodala. Sice s těžkým srdcem, ale samička pro něj byla v nedohlednu a chovatel, ke kterému šel, samičku měl. Věřím, že se časem k těmto úžasným stvořením vrátím.

NEPHRURUS LEVIS LEVIS (článek z časopisu Terarista č.7, rok 2004, autor Tomáš Weidenhöfer) : 

Tak jako většina australských gekonů patří i gekoni rodu Nephrurus do čeledi Diplodactylidae. Rod Nephrurus je australským emdemitem, tvoří jej 11 druhů (včetně diskutabilních N.milii a N.sphyrurus patřících dříve do rodu Underwoodisaurus). Obecně se jedná o robustní gekony s velkou širokou hlavou, štíhlými končetinami a nápadně krátkým silným ocáskem, který je u některých druhů na konci opatřen ještě typickou kuličkou.

Nephrurus levis je rozšířen od severozápadu Austrálie (N.l.occidentalis a N.l.pilbarensis) přes jižní část Severního teritoria a jižní Austrálii a zasahuje do všech zbývajících států s vyjímkou státu Victoria (N.l.levis). Žije v hlubokých norách, které si vyhrabává v písčitých půdách nebo přímo na písečných dunách pod drobnými keříky, spinifexem, příp.jinou suchomilnou vegetací. V noci loví v okruhu až několika desítek metrů od nory a sám jsem je viděl aktivovat i při teplotách pod 9°C. Potravu tvoří nejrůznější hmyz, ale i drobní gekoni Rhynchoedura ornata nebo mláďata různých gekonů rodu Diplodactylus. Vzhledem ke krátkému ocásku je užitečné uvádět velikost bez ocásku (pouze po kloaku), která činí podle literatury pro tento druh 85-90mm, sám však chovám i samici s rozměrem 100mm. Docílit odlomení ocásku v teráriu je téměř nemožné, ale v přírodě se především u samců regeneráty objevují. Regenerovaný ocásek je kratší, méně členitý a není zakončený typickou kuličkou. Základním zbarvení těchto gekonů může být značně variabilní a to od červenohnědé, popř.růžovohnědé, až po tmavě hnědou s příčnými světlejšími pruhy a drobnými bělavými skvrnami. Hlava bývá obecně tmavší, téměř černohnědá, břicho bílé až světle růžové.

Podmínky chovu : dospělá zvířata chovám po párech samostatně v nádržích o ploše 60x35cm s vyšší vrstvou jemného písku. Sám mám v nádržích přibližně 5-7cm písku, ve které, si gekoni vyhrabou úkryty až na dno terária. Důležité je, aby většina písku v nádrži byla pokud možno úplně suchá. Úkryty tvoří převrácené květináče, které obden rosím, čímž pod nimi udržuji optimální mikroklima. Teplota v nádrži je přes den přibližně 27°C, v noci klesá na 24-25°C (v zimě jen okolo 19°C). Jako základní potravu předkládám cvrčky, pro zpestření doplněné larvami Zophobas morio a v létě i smýkaným hmyzem. Občas s chutí zaútočí i na novorozená myšata. Veškerá potrava je posypána vitaminominerální směsí.

Gekoni opouštějí úkryty až v noci. Jejich aktivita je střídavá : přibližně 2-3 noci po sobě jsou vždy velmi aktivní a neuvěřitelně žraví. Po té následuje několik nocí, kdy jsou schovaní v zevnitř utěsněných úkrytech a patrně tráví. V zimním období se poměr mezi periodou aktivity a klidu výrazně přesouvá ve prospěch času stráveného v úkrytu. Je vhodné po několik týdnů udržovat teplotu jen do 20°C a v tomto období nekrmit a nerosit. Vodu v této době dávám pouze do misky.

Rozmnožování : samci Nephrurus levis jsou menší než samice, často jen poloviční, mají výrazné trny a zduřeninu u konce ocasu a jsou kontrastněji zbarveni. Ocas je velmi silný a krátký, svrchu zploštělý a zvláště u samic na začátku sezóny vlivem zásobního tuku jakoby nafouklý. Páření probíhá v závislosti na prodlužujícím se dni hned začátkem jara a často uvnitř úkrytu, takže nemusí být vždy spatřeno, i když trvá déle než hodinu.

Asi měsíc po páření (u samic prvniček to může být i 2 měsíce) snáší samice po několika dnech výrazného neklidu co možná nejhlouběji na vlhké místo 2 kožovitá vejce velikosti 25x13mm. Při nedostatečné vrstvě písku se může stát, že vejce přilepí až na dno terária a při jejich hledání pak často dojde k jejich poškození. Místo snůšky je vždy dobře patrné podle obrovské hromady písku, kterou samice nad vajíčka nahrne a po té důkladně hlavou udusá. Samice pocházející z Nového Jižního Walesu měly vždy jen 1-2 snůšky za rok. Jedinci pocházející z centrální Austrálie jsou schopni snést až 6 snůšek do roka. Interval mezi snůškami je u různých samic různý a činí průměrně 30dní s extrémy 21 až 50dní. Inkubační doba závisí na teplotě. Při konstantní teplotě 28°C trvala inkubace 67dní. Pokud teplota na noc klesala na 23°C, líhla se přibližně 5cm velká mláďata za 85dní a při pokojové teplotě i za více než 100dní. Za uvedených podmínek je poměr pohlaví mláďat vyrovnaný s mírnou převahou samic.

Odchov mláďat : mláďata odchovávám jednotlivě. Na rozdíl od rodičů aktivují téměř každou noc. Odchov může činit problémy, zvláště první dva měsíce, protože je nutné udržovat část nádrže stále mírně vlhkou, nikoliv však přemokřenou. Při nízké vlhkosti mají mláďata problémy se svlékáním, při příliš vysoké může dojít k zánětům kůže na prstech především předních končetin. Záleží potom na zkušenostech chovatele, jak rychle problém odhalí a vyřeší. Stačí malé zanedbání a oba případy pak nezřídka končí úmrtím. Krmení nečiní problémy a za dobrých podmínek je možné rozpoznat pohlaví. Samičky po několika měsících začínají přerůstat samce a díky větší velikosti jsou schopny přijímat i větší cvrčky nebo larvy Zophobas. Není vyjímkou, že již 10 měsíců po narození jsou samice schopny snášet vejce a bez problémů se rozmnožovat, i když vhodnější je počkat alespoň do 1 roku.